• +420 728 997 257
  • info@badatelskydenik.cz
Rozhovory
Bádání je přirozené, zvládnou ho i prvňáčci, říká mentorka programu Globe pro Českou republiku.

Bádání je přirozené, zvládnou ho i prvňáčci, říká mentorka programu Globe pro Českou republiku.

Proč a jak bádat s dětmi už od první třídy? Jsou k tomu potřeba extra drahé pomůcky? Co znamená, že bádat venku je jako plnotučné mléko? Nejen o tom jsem si povídal s finalistkou Global Teacher Prize, mentorkou Globe pro badatelské vyučování a učitelkou ZŠ Kunratice, Markétou Vokurkovou.

Jak se bádá s dětmi na 1. stupni?

Já jsem se toho hodně bála. Léta spolupracuji s Terezou (o.s. Tereza, pozn.redakce), Globe je primárně pro středoškoláky, odvážné bylo, když Globe začali dělat lekce na 2. stupni a já jsem je začala dělat na 1. stupni. Velmi mě to chytlo, u prvňáků je badatelství tak všudypřítomné, že jsem ho vzala za své a badatelství i učení venku považuji jako svůj styl výuky. Snažím se dětem nepředávat hotové informace, ale ptát se. To mi přijde, že je základem badatelství. Otázky, otázky, otázky. Ideálně, když jdou od dětí. Neptám se já, ale nechám je, ať si přijdou nejen na otázku, ale i na odpověď. Ta dětská přirozenost v tom je úplně nejlepší.

Říkáš, že je to přirozené. Je to tak, že ti do školy přichází děti (prvňáčci), které jsou pořád ještě zvídavé nebo si je musíš “naučit” se ptát a bádat?

Aktivity sestavuji tak, aby byly co nejjednodušší a na té jedné straně pracovního listu byly všechny badatelské kroky. Celou badatelskou lekci jsem postavila například na vyvození nového písmenka Ž. Děti si vymyslí svoje otázky o žížale, sestaví pokus, který i nakreslí. Napíší svoji hypotézu, co si myslí, že se v jejich chovné nádobě stane za 14 dní, například: “Myslím si, že tam bude víc žížal.”  Za 14 dní pak zase zakreslí, jak to vypadalo. Zjistí, že žížal tam bylo pořád stejně. Jsou nadšené, že nad tím mohou ještě dál bádat a neberou to jako prohru, že se jim hypotéza nepotvrdila. Také aktivity s dětmi plánuji tak, aby to nebylo pokaždé podle stejného schématu, ale aby to bylo rozmanité a bavilo je to.

Jak je to s pomůckami pro bádání na prvním stupni?

Malé děti ocení, když jim řekneš, že jsou vědci, ne, že si na ně budou hrát. Samozřejmě je hodně baví používat nějaké pomůcky. U těch malých mi dokonce přijde, že si víc užijí, když si tu pomůcku vyrobí. Děti už předem vědí, proč tu pomůcku vyrábí, k čemu slouží. Navíc, děti jsou velmi kreativní a pomůcky, které si vyrobí, vypadají velmi dobře. Je fajn mít originální a drahé pomůcky. Pro bádání na prvním stupni si vystačíme i bez nich.

To naše čtenáře a prvostupňové pedagogy nepochybně velmi potěší. Kde pro badatelské aktivity hledáš inspiraci?

Všude. Hodně se snažím rozhlížet. Když něco zajímavého vidím, baví mě to hned vyzkoušet. Třeba i na Facebooku. Teď jsem se nechala inspirovat odkazem v azbuce. Vyrábět velikonočního zajíčka bude každý, ale já děti odkážu na pokus s vejci v platu. Když se postaví dítě na deset vajec, zda ho unesou. Samozřejmě z toho jsou děti nadšené. Zvláště, když pak mohou zkoušet, zda to plato unese i maminku nebo tatínka.

Je fajn mít originální a drahé pomůcky. Pro bádání na prvním stupni si vystačíme i bez nich.

Markéta Vokurková
Foto: Archiv M. Vokurkové

Ty jsi o sobě řekla, že jsi doslova “propadla učení venku”. Jak se to stane?

Já se toho ze začátku opravdu hodně bála. Tenhle nápad nevyšel ze mě. V rámci jednoho projektu jsem byla s kolegy a řekli jsme si, že si dáme nějaký společný cíl, co budeme dělat. No a domluvili jsme se na učení venku. Říkala jsem si, že mi bude zima, že zmoknu. Čím víc jsem se toho bála, tím víc mě to nakonec pohltilo. Jakmile to je možné, chodím s dětmi ven. Nebo se alespoň domlouvám s vychovatelkou, takže když nejdu já v rámci výuky, jde s nimi pak ona. Na těch dětech je vidět ohromný rozdíl, když mohou být venku, nebo když se učí jen ve škole.

 

Propojuješ bádání s výukou venku?

To rozhodně! Ale venku se dá učit i matika nebo čeština. Každá chvilka venku se počítá, je to velké plus pro děti. Po dvaceti letech učení ve třídě to bylo těžké i pro mě. Najednou vyjdu z komfortní zóny třídy, kde mám i učebnice, pomůcky. Mentorka Hana Pivečková říká, že učení venku je jako mléko. Nízkotučné učení venku je, když si vezmu učebnice nebo třeba knihy na čtenářskou dílnu a pracujeme mimo třídu někde venku. Polotučná propojuje připravené materiály s aktivním využíváním přírody. Například stezka se zadáním, kreativní úkoly vycházející z přírody. Při plnotučné variantě si děti svůj projekt ideálně naplánují, samy vymyslí, co si s sebou vzít a pak to venku zrealizujeme. Ve třídě to pak třeba už jen vyhodnotíme. Moc se mi líbí, že tohle lze během roku zrealizovat celé i s těmi prvňáčky. Začali jsme na nízkotučném mléce a teď už “jedeme” plnotučné.

 To je skvělé! Co vám takové plnotučné mléko přináší?

Já mám ráda výzvy. Navíc mě baví to, že není každý den stejný. A taky se součástí našeho učení stává i venkovní okolí, třeba školka, kterou cestou potkáme. Nebo se jdeme podívat na poštu, do různých obchodů v obci a podobně. Jednou jsme byli u obecního úřadu, měli jsme tam s dětmi malý projekt. Zaujali jsme tím pána, který náhodou pricházel, až tak, že všem dětem koupil zmrzlinu.

Foto: Archiv M. Vokurkové

Jaká je spolupráce s rodiči? Je pro ně jednoduché přijmout tyto metody výuky?

Začíná mě předcházet pověst. Učím dvacet let, tak už rodiče tuší, co je čeká. Je opravdu fajn, že přichází dopředu s tím, že se něco takového bude dít. Rodiče přirozeně chtějí pro děti to nejlepší. Od září jsme zavedli místo jedniček slovní hodnocení. Každé dva měsíce píšeme test, na základě kterého popíšu, co děti umí a na co se zaměřit při procvičování. Rodiče vítají, že s nimi často komunikuji. Informace jsou součástí týdenního plánu, snažím se být popisná, stručná, výstižná. Přirozeně jsme přešli také na oslovení jménem. Samozřejmě jsme si vykomunikovali pravidla. Je skvělé, že stejně žáci tykají i vychovatelce, párové učitelce i asistentovi.

Zasáhnou někdy rodiče do toho badatelského procesu tím, že by doma třeba dětem něco dopředu řekli?

Opět jsme u komunikace. Díky online výuce rodiče mohou každý den sledovat můj postup učení. Bádání ve škole má trošku jiná pravidla. Když jsou děti doma, snažím se rodiče také zapojit, vtáhnout do hry. Teď jsem požádala rodiče o fotky jarních rostlin, které venku potkají. Už mám plnou složku kytek. Mám skvělé rodiče, cítím v nich velkou podporu.

Ty jsi mentorkou pro badatelské vyučování. Četl jsem, že se také pravidelně scházíte s kolegy ve škole. Jak takové schůzky vypadají?

Jsem mentorkou Globe pro celou republiku, ale u nás ve škole jsem interní průvodce badatelského hnízda (to je náš terminus technikus). Scházíme se s kolegy, kteří chtějí bádat nebo bádání nějak zapojují do výuky. A nejsou to jen přírodovědné předměty, součástí skupiny je třeba i hudebkář. Navzájem si dáváme různé tipy, jak propojovat místo, ve kterém žijeme, metodicky si pomáháme, chodíme si do hodin a podobně. Ale není to jednosměrné, že bych já jako mentor dávala rady, podporujeme se vzájemně. Jinak mám kolegyni angličtinářku, které se bádání moc líbí, třikrát nebo čtyřikrát do roka se propojíme a děláme badatelskou aktivitu v CLILu (začlenění cizího jazyka do výuky jiného předmětu). Na lekci spolupracujeme. Já hlídám badatelský postup, ona ji vede po jazykové stránce. Komunikuje s dětmi anglicky. Bádat v CLILu určitě doporučuji. Jde to i s prvňáčky.

Co bys doporučila učitelům a učitelkám, kteří o bádání přemýšlejí, ale mají ještě nějaké obavy?

První, co mě napadá je, že je  těžké dělat změny, když je na to člověk sám. A když to nejde v rámci školy, je dobré si najít externího mentora, kterému důvěřuji. Teď se se mnou takto spojila jedna paní učitelka a často si voláme. Nejde o předání rady, jak udělat konkrétně nějakou aktivitu. Spíš, jak si bádání zvnitřnit jako metodu, jak se naučit reagovat na nepodporující okolí. Je dobré na to nebýt sám. A pak – musí tě to bavit. Musíš být uvěřitelný, najít si svůj “styl”. Nemusí to všichni dělat úplně stejně.

Markéta Vokurková doporučuje...

Badatelé.cz

Globe.cz

Učíme se venku

Markéta působí jako učitelka prvního stupně v Základní škole Kunratice. Je mentorka Globe, lektorka badatelství. S dětmi vlastnoručně založila jedlou badatelskou zahradu. Učí děti přebírat zodpovědnost za jejich práci, chování a bezpečnost. Tvrdí, že bádání je přirozené pro každého žáka a zvládnou ho i prvňáci. Sleduje dopad svého učení na žáky a hledá důkazy, že se žáci rozvíjejí a posouvají. Při výuce a organizování nepovinných akcí často spolupracuje s odborníky, kolegy, párovou učitelkou, vychovatelkou, rodiči. Baví ji propojovat výuku lekcemi metodou CLIL.

2 thoughts on “Bádání je přirozené, zvládnou ho i prvňáčci, říká mentorka programu Globe pro Českou republiku.

    • Author gravatar

      Markéto, veliký kus práce a skvělá prezentace tvá , toho co děláš s dětmi i člen školy. Díky. Vítek 🐏🍀👍😉

    • Author gravatar

      Markét je nám ctí, že Tě my ze vzdělávacího centra TERZA (z programu GLOBE,Badatelé,Učíme se venku) můžeme provázet na Tvé cestě učením. A díky, že Ty provázíš a učíš nás! Každý den smekám nad tím, jak rosteš a v učení podporuješ nejen děti ale i kolegy u Vás ve škole i napříč republikou. Díky za spolupráci a díky všem, kteří překonají obavy a bádání vyzkouší, stojí to za to! A Tobě Vašku díky za krásný velmi inspirativní článek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *