Proč a jak bádat s dětmi už od první třídy? Jsou k tomu potřeba extra drahé pomůcky? Co znamená, že bádat venku je jako plnotučné mléko? Nejen o tom jsme si povídali s finalistkou Global Teacher Prize, mentorkou Globe pro badatelské vyučování a učitelkou ZŠ Kunratice, Markétou Vokurkovou.
Za Badatelský deník vedl rozhovor Václav Fiala.
Jak se bádá s dětmi na 1. stupni?
Několik let spolupracuji s kolegy ze vzdělávacího centra Tereza v programu Globe. Je to program primárně pro středoškoláky. Odvážné bylo už to, když Globe začali dělat lekce na 2. stupni, postupně jsme učili badatelsky i na 1. stupni. Zjistila jsem, že ti nejmenší umí klást
otázky zcela přirozeně. Na druhém nebo dokonce třetím stupni se začíná obtížně. Já se snažím dětem nepředávat hotové informace. Například ukážu nějaký konfrontační obrázek. Třeba fotku kolouška, který leží smotaný v trávě a ani se nehne. Nechám děti se ptát, klást otázky. Co se stalo? Proč tam není jeho maminka? Pomůžu mu, když si ho odnesu domů? Děti jsou přirozeně zvídavé.
Říkáš, že je to přirozené. Je to tak, že ti do školy přichází děti (prvňáčci), které jsou pořád ještě zvídavé nebo si je musíš “naučit” se ptát a bádat?
Důležité je nesklouznout k tomu, abych na ty tisíce otázek, které děti samy položí neodpovídala hned. A to ani v případě, že znám odpověď. Poskytnu dětem materiály, kde si odpověď mohou vyhledat. A ti nejmenší, kteří ještě nečtou si zkusí odpověď vyvodit.
Poskytnu jen důležitá vodítka. Snažím se pracovat i s rodiči. Ambiciózní rodič, který přivede své dítě do školy přirozeně chce, aby dítě podávalo skvělé výkony. Ještě před zahájením školního roku říkám “Neučte se s dětmi učivo napřed, neučte je ani cíleně číst. Nechejte je, ať si na všechny zákonitosti přicházejí samy. Nebojte se jim dát důvěru, dokážou to samy.” Každé dítě má právo dozrát jindy. Snažím se, aby si každé dítě prožilo své AHA momenty. To mi dělá radost.
Markéta Vokurková
Tipy od Markéty
Aktuálně učíš prvňáčky, máš nějakou fintu jak nastavit badatelskou aktivitu tak, aby byla přiměřená věku?
Začínáme nácvikem jednoho kroku, převážně kladením otázek, tvořením hypotézy. Až se děti cítí jisté, vymyslím celou badatelskou lekci. Například na jednu, dvě vyučovací hodiny. Vše sestavuji tak, aby to bylo co nejjednodušší, aby na té jedné straně pracovního listu byly
jasné všechny badatelské kroky. Například pro vyvození nového písmena Ž jsme dělali badatelskou lekci se žížalou. Děti do dvou pětilitrových sklenic navrstvili hlínu, písek a listy. Do každé přidaly 5 žížal a zakryly je látkou, aby co nejvěrněji simulovaly situaci pod zemí. Pokus zakreslily a napsaly každý svou hypotézu. Co se v jejich chovné nádobě stane za 14 dní? Například: “Myslím si, že tam bude víc žížal.” Za 14 dní pak zase zakreslí co nejvěrněji situaci ve sklenici. Zjistily, že žížal tam bylo pořád stejně. Přestože se jim hypotéza nepotvrdila, jsou nadšené. Neberou jako prohru, že se jim hypotéza nepotvrdila. Ale jako výzvu k dalšímu bádání. Aktivity s dětmi plánuji tak, aby to nebylo pokaždé podle stejného schématu, ale aby to bylo rozmanité a bavilo je to.
Jak je to s pomůckami pro bádání na prvním stupni?
I malé děti ocení, když říkám, že jsou vědci. Ne, že si na ně budou hrát. Samozřejmě je také hodně baví používat nějaké pomůcky. Stačí lupa, pinzeta, kelímek na sesbírané vzorky. Dokonce si víc užijí, když si tu pomůcku vyrobí. Například ze šišky si každý velice snadno může vyrobit vlhkoměr, nebo si navlečeme deset korálků na drátek a vyrobí si každý své vlastní počítadlo. Děti jsou velmi kreativní a pomůcky, které si vyrobí, vypadají velmi dobře. Co si budeme povídat, je to i levnější.
To naše čtenáře a prvostupňové pedagogy nepochybně velmi potěší. Kde pro badatelské aktivity hledáš inspiraci?
Vlastně všude. Chodím s otevřenýma očima. Když něco zajímavého vidím, baví mě to hned si vyzkoušet. Třeba na různých skupinách na Facebooku, mám obrovské množství knih, vzájemně se inspirujeme s kolegyněmi v kabinetu. Velkou inspirací jsou mi i studenti z fakulty, které mi každý rok chodí na různě dlouhé praxe. Je to pro mě osvěžující, snažím se vymýšlet aktivity právě na aktuální třídu, vždy je malinko upravím.
Ty jsi o sobě řekla, že jsi doslova “propadla učení venku”. Jak se to stane?
Tento nápad nevyšel ze mě. V rámci projektu vzdělávacího centra Tereza Mistři kolegiální podpory jsme měli za úkol se zapojenými kolegy vymyslet společný cíl, který budeme realizovat všichni. Napadlo nás, že nás všechny baví učení venku. Rovnou jsme si každý
určili den v týdnu, kdy budeme pravidelně venku učit. Říkala jsem si, že mi bude zima, že zmoknu… Čím víc jsem se toho bála, tím víc mě to nakonec pohltilo. Pátým rokem takto učím. S každou třídou v závislosti na rozvrhu se dohodneme, kdy budu učit venku. Informovala jsem rodiče, kteří dětem připraví vhodné oblečení. Chodím pravidelně, navíc jakmile to je možné, chodíme ven. Na dětech je vidět ohromný rozdíl i po letech. Kolegové z druhého stupně si chválí, že se umí nejen rychle obléknout, ale také dobře spolupracují, jsou zvídaví, orientují se v nejbližším okolí školy.
Propojuješ bádání s výukou venku?
To rozhodně! Venku bádám v přírodovědných tématech, ale také v matematice. Ráda venku učím i češtinu, nabízí se i výtvarná výchova nebo tělocvik. Každá chvilka venku se počítá, je to velké plus pro děti i pro mě. Začít učit venku bylo náročné i pro mě. Najednou jsem
musela vyjít z komfortní zóny třídy. Byla jsem zvyklá pracovat s učebnicemi, změnil se repertoár pomůcek, které využívám. Líbí se mi myšlenka kolegyně Hanky Pivečkové z Brna, která říká, že venkovní výuka je jako mléko. Nízkotučné je, když si vezmu učebnice nebo
třeba knihy na čtenářskou dílnu a stejnou lekci jako vevnitř si odbudeme mimo třídu. Polotučné je, když jdeme ven a plníme tam třeba nějakou stezku s úkoly, pracujeme podle zadání. Při plnotučné variantě si děti svůj projekt ideálně naplánují, samy vymyslí průběh i
pomůcky a pak to venku zrealizujeme. Ve třídě to pak třeba už jen vyhodnotíme. Moc se mi líbí, že tohle lze během roku zrealizovat celé i s těmi prvňáčky. Začali jsme na nízkotučné výuce, před Vánoci už “jedeme” plnotučně. Zajímavé je, že jsme se s kolegy shodli, že
v průběhu roku se nám všem daří realizovat všechny tři způsoby. Důležité je si uvědomit, že každá metoda má svůj význam, žádná není špatně.
To je skvělé! Co vám takové plnotučné mléko přináší?
Já mám ráda výzvy. Navíc mě baví, když není každý den stejný. A tak se součástí našeho učení stává i venkovní okolí, třeba pes, kterého cestou potkáme. Nebo se jdeme podívat na poštu poslat dopis, nakoupíme si pomůcky na vaření v obecním obchodě a podobně. Jednou jsme v rámci projektu byli u obecního úřadu. Kolem šel pán, který byl dětmi učícími se venku tak nadšený, že koupil všem dětem zmrzlinu. Vidíš, může to být i výhodné.
Jaká je spolupráce s rodiči? Je pro ně jednoduché přijmout tyto metody výuky?
Začíná mě předcházet pověst. Rodiče už tuší, co je čeká. Je fajn, že přichází dopředu s tím, že se něco takového bude dít. Snažím se do vzdělávacího procesu zapojit i rodiče. Je pro mě důležité, aby rozuměli, proč používám takové metody, kam tím směřuji. Přestali jsme hodnotit známkami, děti je dostávají pouze na vysvědčení. Hodnotím formativně. Píšeme pravidelně každé dva měsíce testy z hlavních předmětů. Výsledky vyhodnocuji přímo v hodině s každým žákem individuálně. Zajímá mě, jak moc jsou děti samostatné, s jakými obtížemi bojují, jestli rozumí zadání úkolů. Rodiče mi poskytují zpětnou vazbu písemně, ale scházíme se také dvakrát ročně na tzv. triádách. Tam svou školní práci hodnotí převážně samy děti. Při počtu 27 žáků ve třídě je to časově velmi náročné, ale přijde mi to velice důležité.
Postupem času jsme přirozeně přešli k oslovování jménem. Děti i rodiče mi říkají paní učitelko Markéto. Samozřejmě jsme vše předem vykomunikovali s vedením, vychovatelkou i ostatními kolegy. Těší mě, že toho nikdo nezneužívá, stále si držíme určité hranice. Avšak
postavené na vzájemné důvěře.
Zasáhnou někdy rodiče do toho badatelského procesu tím, že by doma třeba dětem něco dopředu řekli?
Vlastně ani ne. Maximálně neodolají a doma jim vysvětlí třeba postup v matematice tak, jak se to učili oni. Tomu se snažíme předcházet a postupy Hejného matematiky vysvětlujeme i rodičům na speciálních otevřených lekcích. Co se však odehrává ve škole, to je v mé režii.
Badatelské lekce si řídím a organizuji tak, abych rodičům neprozradila předem, co budeme pozorovat. Naopak v rámci distanční výuky jsem se snažila rodiče vtáhnout do některých aktivit. Podařilo se nám tak naladit na jednotný postup. Bylo to prospěšné pro naši
spolupráci, ale hlavně pro děti.
Těší mě, že cítím v rodičích velkou podporu.
Ty jsi mentorkou pro badatelské vyučování. Četl jsem, že se také pravidelně scházíte s kolegy ve škole. Jak takové schůzky vypadají?
V Kunraticích nás vedení školy podporuje, abychom spolupracovali v různých skupinách. Scházíme se s kolegy, kteří chtějí bádat nebo bádání nějak zapojují do výuky. Navzájem si dáváme různé tipy, jak propojovat místo, ve kterém žijeme, metodicky si pomáháme,
navštěvujeme se v hodinách a společně plánujeme různé lekce. Podpora není jednosměrná, ovlivňujeme se vzájemně. Podařilo se mi zlákat kolegyni angličtinářku, které se bádání moc líbí. Zpočátku jednu, teď už i druhou. Daří se nám propojovat tak, že vymyslíme badatelskou aktivitu v CLILu (začlenění cizího jazyka do výuky jiného předmětu). Já vedu bádání a kolegyně provází děti anglicky.
Nebojte se bádat v CLILu, jde to i s prvňáčky.
Co bys doporučila učitelům a učitelkám, kteří o bádání přemýšlejí, ale mají ještě nějaké obavy?
Ano, obtížně se dělají změny, když je na to člověk sám. Pro ty, kterým se nepodařilo najít vhodného „parťáka“ v rámci školy, doporučuji využít externího mentora. Nedávno se se mnou takto spojila jedna paní učitelka a často si voláme. Nejde nám o předání rady, jak
udělat konkrétně nějakou aktivitu. Spíš řešíme, jak si bádání zvnitřnit jako metodu, jak se naučit reagovat na nepodporující okolí. Aby učení bavilo děti je důležité, aby bavilo mě. Jen tak budu uvěřitelná. Mějte však na paměti, že všichni nemusí dělat lekce podle stejného
scénáře, podle jednotné přípravy. Nemusí to všichni dělat úplně stejně. I děti jsou v každé třídě jiné.